Dneska proběhla druhá expedice do bedřichovské bílé stopy. Tentokrát s novým účastníkem Majklem. Mapa trasy je dole. Končí po 19,9 km v Hraběticích, kde mi došla baterka v navigaci. Dál jsme jeli přes Slovanku, Maxov, Jindřichov. Tedy baj voko dalších 7 km.
Mapa s trasou z GPS: Lehké sklouznutí 2, 3D obrázek
Příprava na druhý běžkovýlet začala rozesláním časových dispozic a nabíráním dalších členů výpravy. Nábor nebyl moc úspěšný a přidal se k nám jen Majkl.
Příprava materiálu pak proběhla v pátek večer u nás. Bruno mistrovsky namazal lyže, já pak myslivcem namazal Bruna a především sebe.
Tudíž jsem pak ráno nestihl přikvačit na zastávku včas a autobus který jel překvapivě přesně mi ujel. Naštěstí stejný osud potkal i Majkla, který parkoval u Jablonexu, a taxme jeli spolu nahoru autem. Biker zatím stresoval, že jsme si z něj vystřelili, bo v buse byl sám. Bruno totiž taky nestíhal a nastoupil až ve Mšeně.
V Béďově narváno, takže jsme po lehkých peripetiích parkovali pod Maliníkem a vyrazili do stopy odtamtud. V prvním sjezdu se hned poznalo kdo mazal. Moje hbité lyže dojely plužícího Bikera, který ani přes výzvy neuhnul a tak byl bez milosti k všeobecnému veselí sestřelen.
O kousek dál samaritán Bruno zachránil mými vosky trápící se pražáky, kteří měli sice krásný outfit, ale na skluznici jen kluzko. Mě to teda taky smekalo a navíc mě brzdila ta ošklivá opice za krkem.
Ta sesedla až někde kolem Hřebínku, kde jsem přidáním modrého vosku výrazně pomohl klasickému skluzu a od té doby jsem byl k nezastavení. Což v praxi vypadalo tak, že na mě kluci nemuseli čekat na každým rozcestí tak dlouho.
Kousek za Bílou kuchyní předvedl Majkl své parádní číslo, tedy skok do pangejtu pod smrk. Na rovince! Naštěstí nemohl sám vylést ven, takže jsme měli čas ho důkladně vyfotit a až potom mu Biker odepnul lyži a tím ho zachránil.
Komerční pauzy jsme moc nedávali, i když to Biker zkoušel, a taxme celkem rychle dojeli na Kristiánov. Kousek za ním se Majkl odpojil a jel pro auto. Zbytek kolem přehrady dorazil do Hrabětic, kde si Bruno vynutil zastávku na čaj vymlouvaje se tím, že na něj něco leze.
Sjezd do Jablonce už proběhl ve zpomaleném tempu. Biker stále oplýval energií, ale já už toho měl plný zuby a Bruno taky nevypadal fit.
U přehrady jsme ješte potkali výpravu dorostenců, Áju a Áďu, kteří v doprovodu dědy a babičky právě skočili do bílé stopy. My měli radost, že lyže můžem konečně sundat.
Výsledný dojem výpravy je pozitivní. Poučení pro příště: nepřehnat mazání. Já se z opice vylyžoval, ale Bruno si přivez horečku.
Rajče
Žádné komentáře:
Okomentovat