Po dlouhých přípravách organizační tým vedený Tačmůdem vybral nejteplejší den od roku 1975 a vyrazili jsme opět pokořit Jizeru na raftech. Za organizaci 1*. Za 5 to má Báca, který na poslední chvíli odřekl a jemně zkomplikoval situaci. Díky tomu jsme se na startu v Jesenném přimotali do závodů, ale nakonec člun 1 (Tačmůd + Linda, Biker, Dušan + Jitka) i člun 2 (Kokeš, Bruno, Jenich + Martina, Pořez, Bára) zdárně dojely až do Dolánek.
Reportáž z cesty připravuje písmák Bruno. Edit 24.4.: Bruno připravoval tak dlouho, až to napsal Kokeš alias Plaváček. Jeho deníček z cesty najdete na konci článku.
Videa ze sjíždění šlajsny:
Kokešův deníček z plavby
Protože jsem byl vyzván písmákem Bábofkou, abych nebyl pasivní a přispěl svým vlastním příspěvkem, rozhodl jsem se tuto výzvu přijmout a stát se také úspěšným korespondentem aka písmákem….
Letošní neobvykle rychlý nástup jaroléta nás už v polovině března inspiroval k tomu, že bychom se mohli svézt na raftu o chvíli dříve a tak po vypití pár škopků plzeňského a svijanského piva vznikla myšlenka na prví letošní Člunkoplavbu. Plány byly veliké, původní návrh jet na raftech ze Sytové, vypůjčit neopreny nakonec po důkladném prozkoumání plánu Jizery a ne úplně jednoduché sjízdnosti řeky za Semilama nás donutil hned na začátku upravit trasu a novým výchozím bodem se staly Plavy….
Po vypůjčení lodí a propriet došlo po dohodě se zkušenými vodáky ke druhé úpravě a nakonec bylo výkoným výborem rozhodnuto, že pro letošní rok ještě obávané Navarovské peřeje vynecháme a jako oficiální start naší cesty bylo už jako konečné místo určena nám všem velmi dobře známá obec Jesenný – pravidelný konec našich expedic APALUCHA.
Bylo to moudré rozhodnutí a cením Tačmudův smysl pro realitu, protože při příjezdu na místo s posádkou Dudán, Jíťa a Marťa jsme sice z velké výšky, ale neprosto zřetelně shlédli bílou masu vody, která se valila směrem k navarovskému mostu. Byl to masakr vhodný tak maximálně pro kajakáře, který už nechce žít….
Na začátku jízdy byl tým rozdělen na 2 skupiny a začal s nafukováním člunů, Kokeš jel pro Pořeza s Bárou, kteří nás potom měli za úkol převézt zpět k autům na začátek plavby…. Potom, co jsme dorazili, propletli se hejnem závodníků, rovnou jsme oblékli vesty, proti kterým měl nejvíc řečí hlavně Kokeš, což se mu po chvíli málem vymstilo…..
Plavba začala….. aniž bychom se mohli na cokoliv připravit jsme se po několika hrábnutí do vody ocitli na hraně jesenského jezu… následoval jekot háčku a několik nadávek zadáků, ale všechno jsme přežili, na rozjezd není nic lepšího, než skok do hlubin, ale to hlavní mělo teprve přijít….
2 km dlouhá peřej s parametry WW2-3 s poetickým názvem Žába nás stála hodně úsilí, na rozdíl od lodi č.1., která proplouvala jako po másle jsme po chvíli skončili na největším kameni v řece… kde byly v té chvíli informace od háčků? Kámen? Kde je? Že by vepředu? Byl tam, kámen jako kráva a my na něm… abych se mohl opřít a odpíchnout se od kamene zpět do vody, tak jsem si uvolnil nohu – BLBEČEK, teď už to vím. Jakmile se raft hnul do peřeje směrem dolů, byl jsem vymrštěn ze zadní části, rovnou po hubě do peřejí:O))) voda byla fajn, pekně vychlazená, vypil jsem jí tak půl litru, dobře okysličená, protože i když jsem nedýchl, taxem se neutopil…. A co hlavně, pořád jsem držel pádlo, Bůh žehnej plovacím vestám a Tačmůdovi, kterej na mě hned na začátku houknul, obleč si to a nemel… děkuji.
Mokrý jako myš jsem se nechal vytáhnout na loď a potom už vcelku v klidu naše loď doplula na místo první zastávky – Spálov. Na slunci jsem trochu uschnul a byl připraven pokračovat dál – s menším šrámem na noze a nálepskou lachtana, kterej když vidí vodu, taxe neudrží…..
Další průběh naši plavby již tak dramatický nebyl, protože se jednalo o naši tradiční trasu, kde jediným adrenalinem byly 2 pohodové jezy – Splzov, je to na videu, všimněte si, jak loď č.1. pěkně synchronně píchá – to musíme do příští plavby doladit a potom jez na Malé Skále, který díky vysoké hladině vody nebyl moc přehledný a jehož sjezd naší už tak dost zkoušené lodi zkomplikoval zachycený mohutný kmen a rychle plynoucí voda. Nakonec jsme to zvládli a odměnou za naši snahu bylo opulentní hody na Boučkově statku.
Při sportu strašně vyhládne, jak jinak si vysvětli objednávky typu – kachna, knedlík; husa, knedlík, kůzlečí medailonky; zákusky…. Ale za sebe mohu říct jediné, fantastická kuchyně.
Poslední fáze cesty už byl jenom pohodový průjezd idylickým meandrem, okolo pastvin s ovcemi, skupinkou vodáků v čele s nám všem zmámým Bobkem – z okénka v Lidické ulici – párky v rohlíku, hranolky Bobek, to jediné a pravé osvěžení v centru Jablonce – úplně bez oblečení, v plné parádě, okolo přeplněné Zrcadlové kozy do cíle naší cesty – Dolánek.
Malé zhodnocení na závěr, nádherný výlet, dokonalé počasí, spousta vody, dobré jídlo a v neposlední, resp. první řadě výborná parta :O) děkuji všem za příjemně strávený den a těším se už teď na plánovaný výlet na začátku května v daleko větší počtu člunkoplavců…
Ahóóóóóój…… Kokeš
Žádné komentáře:
Okomentovat