Nemoc, alkohol a práce zdecimovala řady našich sněhoběžců. Na další výběh jsem tedy vyrazil pouze s dětma, našima a Bikerem.
V Jablonci bylo dost nad nulou, ale v Jakuszycich byla nula. Vyzbrojen novými lyžemi (díky Kolíku), které mi zajížděl Jonas Thor Olsen jsem nedočkavě vyrazil do stopy. Předtím jsem teda na parkovišti musel s Bikerovou pomocí seškrábat "parkovací" parafín.
Nejlepší vosk jsou ruce, ale jak ukázaly první metry, na materiálu záleží. Lyže jely jako střely, maximální spokojenost a na další vyjížďce se budu ucházet o členství v A týmu :).
Děti s našima jely klasiku rozcestí-Orle. My s Bikerem jsme si zaběhli opačným směrem a tam vystřihli menší okružku se zkratkou po kolejích. Tam byl sníh přemrzlej a jelo to parádně. Občas se vyskytoval i čerstvý sníh, na kterém to nejelo skoro vůbec. Největší tragédie byla rozdupaná břečka na sešupu na Orle. Každé tři metry byl ve stopě otisknut nějaký zadek. Těsně přede mnou si ustlala nějaká postarší Polka a při snaze vystoupit ze stopy jsem si ustlal i já. Od té chvíle mám na sklíčku hodinek pavouka a jediný co hodinky ukazujou je dnešní datum. Dnes po půlnoci už nepoužitelné :/.
Cesta z Orle byla taky na prd. Rozdupaný od pěších, místa na slunci rozbředlá, davy pomalu se šinoucích začátečníků a otrávení junioři, kterým to už moc nejelo.
Na to jaká byla předpověď vyšlo počasí skvěle a oba jsme se s Bikerem shodli, že projížďka stála za to. Doufám, že ještě přituhne abych olsenky ještě protáhl.
Rajče
Žádné komentáře:
Okomentovat