Včera u nás proběhla máza lyží, nad kterou si vzal odborný dohled alchymista Bruno. Svoje prkýnka dovalil i Pořez, zatímco Biker si je namatlal sám za výtahem a svoji předem ohlášenou účast zrušil. Děkujeme alespoň za zapůjčení materiálu.
Na rozdíl od minulého roku se mazání neúčastnil pan Myslivec. Přišlo ale pár knížat ze Svijan. Dokumentační fotky a instruktážní videa nahodím, hned jak to půjde.
Den po polském běžeckém dobrodružství, s namoženými zády, s Ludvarem a Milanem, a s dětmi na lyžích jsem vyrazil na lehký výšlap na jindřichovskou cestu. V 15:38 se proti nám z kopce vylouply dvě povědomě hubené postavy. Biker a Bruno.
Včera v pizzerce oba umírali únavou. Ani nedojedli svoje pizzy. Všichni proto brali jejich plánování nedělního výběhu s rezervou. A když při odchodu uzavřeli plánování větou "ráno si zavoláme", nedal bych zlámanou grešli za to, že vyrazej. Ale vyrazili. Harrachov, Orle, Jizera... a domů. No klobouk dolů.
Mapa: Bikerobrunův maratón
Na sobotu 13.2. zorganizoval Biker další díl ze svého seriálu Sklouznutí. Tentokrát mojí účast neohrozila ani práce, ani poplesové kóma a tak jsem se poprvé (!) mohl vydat na lyže do Polska. Sešlo se pár omluvenek a tak směr Jakuszyce vyrazila sestava Biker, Bruno, Jenich, Majkl a Pořez.
Mapa: Skouznutí 2010/4
Přivítalo nás -6, zataženo a mlha. Ale nefoukalo. Jako jakuzsycký nováček jsem nechal výběr trasy na ostřílených matadorech. Chtěli jsme přejet kopec, na kterém je starý lom a vyřazené sýpky, a který byl dobyt i minulou výpravou. Pod kopcem byla mlha ještě v pohodě, ale na kopci byla viditelnost sotva pár metrů a tak jsme to otočili a jeli zpátky. Biker s Brunem vybrali nějaký okruh a vyrazili jsme. Lehce mě znervóznila Pořezova hláška, že pivo a klobása jsou přesně opačným směrem.
Cesty luxusně upravené, ale ke konci okruhu už bych si dal spíš to pivo a klobásu, než další metry. Posilněn čokoládou jsem nakonec i já doklouzal na první rozcestí a konečně jsme mohli vyrazit směr Orle. A skupina jela delší trasou, B skupina, tedy já s Pořezem, to vzala nábližkou. B skupina dorazila o fous dřív a hned si běžela pro piwo grzane. Jedinej Majkl si dal piwo lahvové, nepasterizované a kupodivu dobré. Padla nějaká klobása, piwo grzané podruhé a v případě Bruna i potřetí.
Začala bejt docela kosa a tak jsme vyrazili zpět. Piwo grzane pohybem rozprouděné do celého těla způsobovalo lehké výpadky rozvnováhy a silnou asynchronizaci pohybů. Necelých 5 km měřící cesta zpět po vrstevnici ale uběhla už v klidu. V cíli nás čekal zbytek Majklovy ukrajinské medové vodky a chlazená plechovka s Kozlem. Majkůj yFoun s GPS nevydržel s baterkou až do konce, ale po odborné aproximaci jsme odhadli vzdálenost na nějakých 24km.
Vyhodnocení akce jsme posunuli na večerní hodinu do Pizza Express. Biker byl sám doma, takže se toho muselo využít. Majkla, který musel točit rodinohodiny (vše nej Valentýnce k svátku), v hospodě nahradil Kokeš. Znaveni jsme dali jen jídlo a tři piva a v nevídaných 21:15 jsme šli domů. Doma mě uvítala věta "Co tady děláš?" :).
Dneska mě opravdu pekelně bolej záda, ale stálo to za to!
Čtvrteční večer se měl nést v duchu další pinčesové bitvy. Bruno ale měl hlídací týden a tahouni Tomasína a Kolík poslali omluvenky. Tak jsme to radši zrušili.
Co s volným večerem? Přidal jsem se k Bikerovi, který chodí skoro každý den protáhnout "motýlí křídla" na Kolečko. Podle jeho slov na Kolečko běhá a pak jezdí jak blázen do kola až z něj leje. Se mnou šel naštěstí volným krokem a mému vražednému tempu v pohodě stačil, takže si jezdil napřed a zase zpátky. Domů jsme šli v okamžiku kdy lilo ze mě. Zkrátka Biker si moc neužil, ale mě se to líbilo :).
Tentokráte v neděli 7.2. proběhl další výběh na lyžích. Já jsem byl v sobotu večer na plesu, což se hrubě neslučovalo s postáváním v 8:30 ráno u Jablonexu. Takže popis opět z Bikerovy klávesnice:
Týden uplynul, jak voda a v So se opět, na parkovišti, sešlo několik
chrtů třesoucích se na lyžovačku v "ráji běžkařů", polských Jakuszycích.
Majkl, Bruno, Dušan, Pořez, Karas a Já jsme naskákali do dvou aut a vydali
jsme se k našim polským sousedům. Tento rok už lyžařská horečka
zachvátila snad každého. Omluvenku měl tentokráte Jenich a Tačmůd.
S příjezdem na místo začalo sněžit, zatáhlo se a opět k*** fičelo.
Chvilku jsem diskutovali situaci s tím, že se přesuneme autama na
Jizerku, ale pak jsme na sebe oblékli vše co jsme měli a vyrazili vztříc
sluníčku, která se zanedlouho vyklubalo z mraků. Tentokrát jsme už
zkušeně, hned na startu, nechali nejprve odjet rolbu a teprve za ní
jsme se vydali na trať. Po krátkém stoupání a dobytí kóty 22-rozcestí se
vydáváme směr Sklářská poreba. Cesta se před náma spíše zvedalá do
kopce, než na pohodu. Po pár kilometrech jízdy zjišťujeme, že jsme
několik metrů pod vrcholem Wysoké Kopy, což je nejvyšší bod Jizerek
(1.126 m o celé 2m více než Smrk). Těsně pod vrcholem bylo dosti nevlídné
počasí, takže rychle jedna industriálí fotografie v opuštěné štěrkovně a
honem dolů. Při sjezdu Karas a Dušan zkouší kvalitu sněhu a stop i
vlastním tělem, naštěstí se nikomu nic nestalo. Jsme zpět na rozcestí.
Odtud vyrážíme již směr Orle z minule, už víme, kudy cesta nevede... :)
Po cestě se naše skupinka párkrát rozdělí a konečně se potkává na Orle.
Proběhne několik marmeládo pif a několik pořádně vychlazených (až
přemrzlých) lahváčů, každému dle jeho chuti. Ani klobásy z udírny
nenecháváme ležet ladem.
Posilněn pivní ledovou tříští se snažím někoho přesvědčit, že do
Jablonce je to už jen 25km... nakonec nikoho nezlomím. Vyrážíme tedy
všichni zpět k našim promrzlým autům. Po cestě domů se stavujeme jen
v pekárně U Maška, kde Požez vykupuje, vše co mají (bude totiž týden sám
doma), já a Bruno kupujeme chleba jako dárek domů a mastíme směr Jbc.
Stopy tentokrát na jedničku. Počasíčko mohlo být lepší (... ale i
horší). Zalidněnost se zvýšila (Asi rozneslo, že sem jezdí trénovat elita z jablonce, takže o další "přihlížející" lyžaře nebyla
nouze).
BIKER
PS: Dneska mě pekelně bolí celej Kuba
2.2.2010 se představila na akci Super Boombox představila skupina Slaughterhouse. Tu tvoří (až do minulého roku sólo) rappeři Joell Ortiz, Joe Budden, Royce Da 5'9'' a Crooked I. Zvuk nebyl nic extra, ale masírka to byla vydařená.
Vydařené bylo i počasí. Při odjezdu z JBC začalo sněžit. Před Prahou přestalo. Cestou zpět za Prahou opět začalo a směrem ku domovu stále houstlo. Doma nás uvítalo přes 20cm nového sněhu.
30.1.2010 proběhlo druhé letošní sklouznutí na běžkách. Sešla se silná sestava, neneštěstí beze mě. Někdo holt musí pracovat, aby si ostatní mohli užívat.
Popis akce z Bikerova pera:
Ráno nás přivítalo asi 15cm nového sněhu, ale to nic neznamenalo pro ostřílené borce natěšené na lyžovačku v Polsku. Sešla se nás pěkná skupinka Dušan, Pořez, Tačmůd, Bruno, Majkl a já. V celku v pohodě jsem se auty dopravili do polských Jakuszyc. Po vyskákání z vyhřátých aut a navlečení se do výzbroje, jsme konstatovali že je ku*** zima a vítr.
Voskama jsem dotunili lyže Dušanovi a Tačmůdovi, aby jim jeli jen dopředu a vyrazili jsme. Po krátké chvilce se za námi na trati objevila rolba, která byla šírší asi o 2m než celá cesta. Já a Bruno jsem se rozhodli jí ujet ostatní si zachraňovali život 3m skokem do pangejtu, kde v prašanu zapadli po krk. Tačmůd inspirovaný vynálezem kloubové lyže skočil tak, že si jednu vyrobil. Naštěsí jí zlomil za patou a jelikož prodělal již několik kurzů o přežití pokračoval s námi dál na jedné zdravé a jedné kloubové lyži. Po vystoupání asi 2km kopce jsem dorazili na rozcestí, tam se ujal mapy a vedení Bruno...
nepoučeni touto konstalací jsme ho poslechli a místo do Orle, kam jsem měli namířeno jsme po cca.5 km sjeli opět k autům. Potom pokračovala cesta chvili kolmo nahoru a hned kolmo dolu tady jsem se všichni pořádně zahřáli a nikdo už si nevzpoměl na to, že je zima nebo vítr. Po chvilce jsme narazili na cestu do Orle. Stopa byla pouze projetá od lyžařů... prostě humus. Já a Bruno jsem trochu nadávali .... :( na cestičce asi 50cm na šířku se fakt moc bruslit nedalo. Konečně Orle! K pití a jídlu si dáváme vše co mají. Jsme na tom jako Amundsen na pólu... prostě k.o.
Akorát pivo co mělo asi 40stupňů a bylo s marmeládou za moc nestálo.
Nakonec nás Dušan posilnil velkými rumy na zdraví očekávaného potomka a vyrazili jsem zpět. Cestu už jsme znali a posilněni marmeládopivem jsem ji dali s vypětím všech sil. Na parkovišti Bruno narazil na půjčovnu lyží a svojí diplomacií sehnal zánovní lyžičky za dvě piva pro Tačmůda, aby měl co vrátit v půjčovně v Pasekách.
Z mého pohledu vydařená akcička. Všichni do toho dali vše, nikdo výrazně nezaostával, počasí dobré stopa mohla být lepší.
23.1.2010 vyrazila zajímavá sestava do Jakuszyc protáhnout prkýnka. Slovo a obraz dodal Bruno:
Tak sobotu je tu a my poprvé vyrazili za hranice všedních dnů, do Polska, a navíc s běžkama.
Akce to byla hodně rychle upečená, takže účast nebyla nejvyšší, přesto slušná, bo skupina elitních běžců se rozrostla o dalšího člena. Ano je to tak, dokonce i Zdenec, a to až z Tábora, se už s námi vydal na lyže! Co vy na to, Kokeši, Karasi z Jablonce?
Trasa byla poměrně jednoduchá, někteří byli poprvé a tak nebylo vhodné jim začátek sezóny zkazit. Takže od Parkingu do hospody na jedno Tyskie a hurá do stopy. Počasí jsme objednali krásné, dole v Tanvaldě bylo ještě -14°C a mlhavo, ale nahoře na startu bylo příjemných -5, navíc svítilo sluníčko a tak hezky hřálo. Ladným stylem nám tak blízkým jsme překonali mírné stoupání až na rozcestí pod Cichou rownou, tam jsme dali malou svačinku, přimázli a rychle, přesto ladně, směrem k Orle, byli jsme hnáni hladem a žízní. Na Orle jen taková dietní strava pro sportovce - piwo grzane a klobásku k tomu, a také slunění na lavičkách venku, parádní siesta. Zase jsme pro jistotu přimázli, aby nám ve stopě nikdo nestačil a v pohodě doklouzali do cíle.
Tento výlet se povedl a doufám, že příště budou na seznamu přihlášených i další novicové ve stopě, SKOL!
Letos už nějaké tréninky proběhly, ale první výprava byla naplánovaná na sobotu 16.1. Sešli jsme se v 8:30 u Jablonexu v sestavě Biker, já, Majkl a překvapivě i Tačmůd. Majkl dorazil károu a zkušeně si do ní narovnal naše 4 páry lyží tak, aby mohl občas i zařadit. Trochu si zoufal, že nemůže řadit pětku kvůli čísi hůlce, ale směrem na Béďov by jí stejně moc nevyužil.
Mapa s trasou z GPS: Poslední únorový výběh
Na poloprázdném parkovišti na Maliníku jsem zaparkovali, obuli ski a vyrazili oblíbenou trasou. Poměrně brzy se vytvořily dva výkonostnní týmy. V B týmu jsem ovšem byl sám a A týmu jsem kontroloval záda. Jenom v materiálu to není, ale pravdou je, že moje prkýnka mají po těch letech zničenou skluznici a jsou dimenzovaná na borce o 20kg mladšího. V jedné etapě se mi ale přece jenom podařilo zvítězit. Etapa (bylo to někde před Hřebínkem) vedla z kopce a bylo tedy možné uplatnit hmotnostní převahu. Spolu se širokým bruslařským stylem (nešlo mě předjet) se to ukázalo jako klíčový předpoklad a etapový vavřín byl můj.
Na Hřebínku proběhlo občerstvení a na následujícím rozcestí jsme radši zvolili cestu zpátku k autu. Přece jenom na poprvé se nic nemá přehánět. Novou Louku jsme dobyli celkem záhy a docházející síly bylo nutno doplnit u stánku s pivem. Zvývajícíh 4,5 km (z celkových 21,5) jsme už doklepali s myšlenkami na oběd, pivo a polední klid.
Hodnocení akce je jak jinak pozitivní. Sportem ku zdraví. Těšíme se na výmluvy ostaních před příštím výběhem.
Dnes na Kolečku proběhl trénik na sobotní, a zárověň první letošní, výběh do Jizerek. Místo zrušeného pinčesu jsme měli v plánu oběhnout párkrát Kolečko a paxi doběhnout na pivo. Z původního masivního pelotonu zůstaly (jen dvě) trosky a taxme vyrazili pouze s Bikerem.
V 19 jsme vyrazili na kolečko vybaveni čelovkama a Biker navíc i novýma závodníma skejtovýma lyžema. Nechal mi je potěžkat a vážej asi jako motýlí křídla. Obával jsem se, že z Kuby celý večer uvidím jen záda. Trochu mě ale uklidnilo, když říkal, že bruslit neumí a že to pouze nastudoval na internetu.
Definitivně mé obavy rozptýlilo nasazení lyží a rozsvícení čelovek. Ta moje po třech minutách zhasla. Kolem nás se prohnalo pár lyžařů v ďábelském tempu a my se vydali do kopce ke stadionu. Kuba mi svým stylem nejvíc připomínal kozu na ledě a moje rok zaprášené lyže (v 17:30 jsem je teprve snesl z půdy) se zásadně odmítaly pohybovat směrem dopředu. Vyšplhali jsme kopeček a byli zralí na kyslíkovej stan.
Nakonec jsme obkroužili tři kolečka. Nechali jsme se předjet všema co zrovna jeli kolem. Každé kolo jsme zakončili sjezdem a ochutnávkou z Bikerovy placatky s Balantinkou.
Po třetím kole jsme to švihli přes střelnici skrz les do Restaurace Břizky. Sjezd po tmě po rozdupaný cestě byl celkem adrenalin. Ale ustál jsem to. Biker si svoje drahý prkýnka nesl radši v ruce. Naše hotovost v hospodě stačila toliko na dvě piva a tlačenku a utopence. Kdybysme ale věděli, že kuchař bude tyto dvě kulinářské speciality připravovat skoro půl hodiny, takbysme si dali jen to pivo.
Před desátou jsme vyrazili ku domovu a cestu jsme si hodlali zkrátit přes přehradu. Mrzne už několik týdnů, takže to neměl být problém. Ale byl. V Cinánce, kde jsme vlezli na led, to vypadalo prapodivně. Uprostřed zátoky bylo asi 10cm sněhu, pod nim tenkrá vrstva ledu, pak asi 10cm vody a pak zřejmě silný led. Když se jelo tak to šlo, ale když jsme zastavili začala prosakovat voda a začali jsme se propadat. Jelikož jsem už letos na přehradě několikrát bruslil, nabádal jsem naší výpravu k přijatelnému neprosákavému tempu. Biker se ale nechtěl koupat a taxme doplavali ke břehu, lyže sejmout, a šli jsme domů spořádaně po silnici.
Trénink jsme zhodnotili kladně. Kdo se rozhodl na poslední chvíli bojkotovat, může litovat. Na sobotní výjezd máme natrénovano. Lyže opět viděly sníh. Jsem zvědavej jestli si Biker v sobotu vezme lyže na klasiku nebo svoje superskejty.
Rajče
Rajče