Harrachov, Orle, Jizerka, Knajpa, Hřebínek, Nová Louka, Královka, Jablonec. 46km, 6 hodin, pár pif. Text dodal Bruno.
Tak a je tu neděle ráno, rychle do cyklistického, nasnídat, nasednout na svého hliníkového oře s gumovými prezervativy na hliníkových ráfcích a rovnou na nádraží do Pasek, kde byl dohodnut sraz na krásnou cyklovyjížďku. Původně to měla bý vzpomínka na drsný přejezd Jizerek ještě drsnějších chlapů na běžkách z letošní zimy, ale už cestou na nádraží jsem při menší odbočce na čerpačku s cílem dofouknout ty prezervativy znejistěl při letmém setkání s Bikerem, který také pádil na nádraží a zezadu ho na tyči tlačil Vojta.
No, nečekal jsem takovou zkoušku ohněm pro nejmladšího člena drsného komanda. Z čerpačky rovnou do večerky v paneláku vedle Sokolovny, vzít nějaké pití a jídlo na tu velikánskou výpravu a ejhle - ani ti vietnamci nemají pořád otevřeno, no kdo by to byl řekl, že mají až od 8, neuvěřitelné. A tak jsa znechucen a bez zásob, jsem ani nenasedl a raději šetříc síly kolo dotlačil na místo srazu. Kuba a Vojta, Jenich, já a pak už jen Tačmudovic v úsporném vydání, tzn. pouze Linda, Tačmud a Amálka. Michal s Natálkou zůstali doma pro dokonalé splnění úkolů, které pravděpodobně dříve zanedbali, To byla celá skupina.
Hned před příjezdem vlaku jsme perfektně poklábosili s paní výpravčí, která na nás sama spustila, že pokud pojede jen ta 810, tak to jako ani náhodou, že tam vlezeme všici i s kolami, ale pokud prý 845 (Jenich by to možná věděl) tak snad jo. No je vidět, že den před tím absolvovaný telefonát s přednostou stanice Jablonec nad Nisou hlavní nádraží, v kterém mne ujistil, že pojede "ten motorák jak má jednu polovinu jen pro kola", byl zbytečný. Zkrátka České dráhy, není potřeba nic dodávat. Nakonec přijel vlak nevlak - regionova a tak jsme tam nafrkali ty naše plečky všecky i přesto, že tam už dost podobných pleček bylo habakůk.
V Tanvaldě klasický přestup, jen to pivo jsme nestihli. Hurá do 845, kola všude možně i v uličce, je vidět, že České dráhy mají situaci na dráze dokonale pod kontrolou, znají potřeby zákazníků, dbají na jejich pohodlí a vědí kdy, jaké a kolik vozů nasadit.
V Harrachově jsme tedy museli dodržet pitný režim jedním pivem a Jenich, jelikož už byl strašně dlouho od snídaně, si dal navrch klobásu. Posilnění jsme konečně šlápli do pedálů. Na rozcestí jsme tedy vybrali s ohledem na děti cestu vpravo po rovince a mírném stoupání na rozcestí mezi Jakuzsyce a Orle, odkud to bylo na uvedené Orle po asfaltce. Cestou Tačmud odpojil tyč a Amálka se vydala vstříc dobrodružství svými silami. Nedopatřením vznikl menší rozestup mezi vedoucí skupinou a pelotonem. Cestou volala Iva (Kubův telefon byl indisponován) a ptala se na cenu zrcátka na Fabii a na Mondeo. Neváhal jsem a zařadil vyšší rychlostní stupeň a jal se stíhat uniknuvší vedoucí účastníky cyklozájezdu s cílem sdělit Kubovi tu radostnou novinu. V jednom mírném stoupání jsem je dojel, teda zrovna měli občerstvovací zastávku.
Čekání na peloton Tačmuda s Amálkou si Vojta krátil stavěním bariéry přes cestu, nanosil nějaký šutry a klacky a šup, bylo to hotovo. Okolo projíždějící cyklisté tomu však nevěnovali na rozdíl od nás žádnou pozornost, zřejmě to bylo malé, takže Vojto, příště větší šutry a větší klacky. Po sjetí peletonu jsme lehci dohrkli na to rozcestí a šusem i na to Orle. Teda tam to vypadalo - nikde skoro nikdo, jen pár lidí venku, vevnitř ani noha, piwo grzane žádné. Jaký protiklad proti zimě a hlavě na hlavě. Zamáčkli jsme slzu, to při vzpomínce na tu krásně zpocenou a vlhkostí nasáklou atmosféru ze zimních návštěv a raději vyrazili dále.
Čekal nás totiž nejčistší úsek cesty, sjezdík k mostu přes Jizeru. Éňo ňůňo, vodička, blatíčko, kamínky. Ale všichni to ve zdraví přežili a tak došlo i na focení u mostu, Jenich tam je dokonce se svým jmenovcem. Po překonání hranice jsme počali stoupat směrem k osadě Jizerka, raději po svých, znám to tam velice dobře a tak jsem šel příkladem. Od poloviny jsme s Jenichem osedlali oře a snažili se způsobit si nějakou fyzickou námahu. Nahoře na nás čekala už Iva, která mezitím dorazila na Jizerku autem a šla nám naproti.
Dohodli jsme se, že tentokráte návštěvu u Kellnerů vynecháme a zamířili k Indiánovi na nějakou tu dobrotu. A to byl dobrý nápad, zkrátka ať se na nás nikdo nezlobí, ale před Ratatouille s kozím sýrem, Chateaubriand s lanýžovou omáčkou a Creme brulée jsme prostě dali přednost Svijanům a pořádné zelňačce. A taky se se u nás zastavil Kolík, který se vracel odněkud z Krkonoš. Iva vzala Vojtu na cestu domů autem, Kuba je bez motoru, už žádnej Cancellara. S plným žaludkem a tím pádem dobrou náladou jsme se vydali na další úsek, kolem Pešákovny pořád dále, kolem rašeliniště, ještě dále, stále do kopce, až na rozcestí k bufíku.
Tak tam tedy stojíme, že se jako poradíme, kudy dále, zda to smrkneme přes Smědavu a nebo nábližkou ke Kasárenské. Stojíme tam já, Jenich, Kuba, Linda. Musí přijet Tačmud a Amálka. Pak už je slyšet jen "dozadu, dooozaaaduuu" , to řve Tačmud. Poté zase "au" od Amálky. Zkrátka se ji na té cestě pletla plechová cedule toho bufíku, "dozadu" byl jasný pokyn jak brzdit, zbytečný. No a pak už to šlo jako po másle, Kasárenskou na Knajpu, tam jen okouknout lemtající cykloamatéry, rychlá čůrpauza cestou na Čihadla, mírný sjezdík a výjezdík na Žďárek, sešup ke Štolpichu a po vrstevnici kalupem na Krásnou Máří. Oře odložit a kochat se! Krásný výhled na Smrk a na celé Frýdlantsko, paráda.
Zpět do sedel a už jen takový drtek na Hřebínek. Padlo nějaké to pivo, borůvkový koláč, dobili jsme baterky a hurá na cestu domů. Rychlý průlet kolem Nové Louky a na Královku. Kuba to vzal lesem, my ostatní po silnici, pod křížem jsme se sešli, ovšem chyběla nám Linda a tak Tačmud telefonem zjistil, že linda to vzala domů prostě o něco rychleji než my. Na nás čekalo jen poklidné klesání skrze hrabětickou kapličku, okolo Severáku na Jindřichov, došlo k rozdělení peletonu, Tačmud s Amálkou rovnou po silnici za barák a já s Kubou přes kolečko domů.
Hezká projížďka s necelou padesátkou kilometrů, pěkné počasí, nádherný rozhled, dobrá nálada a výborné pivo, já hodnotím za jedna. Navečer jsme to dobře zajedli a zapili u Tačmuda na zahradě opečenými buřty a Svijany, nejdříve točenými a poté lahvovými, Přidal se i Kokeš. A na kole. Neuvěřitelné.
Brunson
Rajče. Dočasně jsou i fotky na picase v HD rozlišení. Kdo by toužil po originálech jak vylezly z foťáku, nechť mi napíše. Ještě jsem je nesmazal.
Rajče
