Středeční výběh

Na dnešní odpoledne (18.2.) jsme naplánovali zastavit stroje už po obědě, vzít v práci volno a vyrazit do stopy. Nevvyšlo to všem úplně ideálně, takže jsme busem po poledni odjížděli jenom já a Bruno.

Několikátý den sněží, takže stopy nic extra. Některé trasy byly zasypané úplně, a aby toho nebylo málo pořád se sypalo navíc s docela nepříjemným větrem. To dnešní vyjížďku zařadilo do série Extrem Cup a to byl jen začátek.

Výše zmíněné okolnosti nás donutily jet klasickou cestu na Hřebínek a kousek za ním, to kvůli silnýmu větru otočit a stejnou cestou se vrátit zpátky. V té době už probíhala komunikace s Bikerssonem vyběhnuvším o hodinu později z Jablonce nám v ústrety.

Z Béďova sme ski vynesli ke Královce, kde jsme na louce po kolena ve sněhu vytvořili zbrusu novou stopu. Tou dobou jsem toho už měl plný zuby. Včerejší fotbal a hlavně pofotbalová tiskovka v hospodě do zavíračky moc organismus netuží. I proto se dnešní běh obešel bez sponzorů.

V Hraběticích jsme si ražbu stopy zopakovali přes místní louku, kde jsme na podzim poušteli draky. Na konci louky se z lesa vyřítil Bikersson a hned hlásil, že stopa není až do Jablonce. No bezva. Nakonec to tak horký nebylo, ale před Maxovem jsme si ražbu po kolena ve sněhu zopákli. Bikersson posilněn energetickou tyčinkou jel zabijáckým tempem stopou kolem Toníčka a já s Brůnem jsme to vzali nejkratší cestou přímo přes louku. Byli jsme o pár metrů rychlejší, ale o tom, že jsme ušetřili síly bych pochyboval.

Pak už nás čekal jen tobogán a sjezd z Jindřichova. No u přehrady jsem byl celkem rád, že už můžu sundat lyže. GPSce došla baterka ve sjezdu z Jindřichova a v té chvíli jsme měli ujeto 23,06 km. Takže Brunův odhad, že jsme ujeli 25 nebyl daleko od skutečnosti.

Rajče.

Mapa s trasou z GPS: Středeční výběh

A jak to viděl Brunsson si můžete přečíst níže.

Tak dnes jen krátce. V autobusu jsem seděl jen já a Jenich, nevypadal, že by se vyspal do růžova. V Bedřichově jsme rychle nahodili prkýnka a vyrazili vstříc sportovním výkonům. Stopa teda nebyla úplně ideální, ale myslím, že na to se Jenich nemohl vymlouvat, zřejmě podcenil úterní fotbálek a následné vyhodnocení. Přesto se však snažil, všechna čest, takže jsme si ze seznamu mohli postupně odškrtnout rozcestí U buku, Za Novou loukou, Novou Louku, Gregorův kříž a cílovou stanici Hřebínek. Tentokráte jsme si z nabídky nápojů vybrali svařák a vybrali jsme dobře. V dobré náladě jsme vytyčili trasu - na rozcestí Pod Ptačími kupami a pak po Dřevařské na Kristiánov. Hned v prvním stoupání jsme však usoudili, že to nebude to správné rozhodnutí, ukrutně foukalo a sněžilo a tak došlo na obrat o 180°. Z Hřebínku jsme zkrátka jeli po stejných zastávkách zpět až na rozcestí U buku. Po telefonocké domluvě se závodníkem Bikerem, který nám pomalu vyrazil z Jablonce naproti, jsme rozhodli o cestě skrze Královku na Hrabětice, kde mělo dojít na setkání dvou front. Od rozcestí však vedlo jen něco, co se dalo stěží nazvat stopou, přesto jsme díky tomu dosáhli až na silnici vedoucí na Novou louku. Služeb silnice jsme využili až k odbočce na Královku, to už jsme však sundali lyže a šli po svých. Prkýnka jsme poté nazuli až u kříže pod Královkou. Stopa však nikde a tak jsme prostě vjeli do toho hluboké sněhu a stopu si udělali, ale jen slabých 300 m, poté jsme se napojili na stopu od Prezidentské a po ní doklouzali až k hrabětické kapličce. A zase ražba stopy, celou tu louku až k lesu, paráda. Po vjetí do lesa došlo i na odpočinek a hlavně na shledání s Bikerem, který to taky o 180° otočil a jal se blížit spolu s námi k domovu. Kolem Slovanky jsme stopou-nestopou proletěli jako vítr a došlo na rozdělení pelotonu - Kuba to vzal kolem Toníčka v upravené stopě a já a Jenich jsme riskli kratší cestu, sjezd kolem Majklovy dopadové plochy (zasvěcení vědí) a napojení na Bikerem zvolenou stopu. Po skvělé jízdě po kolena a místy až po koulena v čerstvém prašanu jsme prokličkovali mezi stromky, tentokráte bez hlazení, a razili si nábližku ke stopě. No byli jsme tam dříve, sice asi jen o 10 vteřin, ale stalo to za to. Stopa nás zavedla až na start tobogánu a šlo se na věc. Všichni natěšeni. Pořadí na startu: Bruno, Biker, Jenich. Jelo to výborně a vykoplo mě to na louce a jelikož jsem měl tušení skvělých záběrů, tak jsem chtěl zastavit hned po výjezdu, ale nějak se záměr nezdařil, i mistr tesař si někdy ustelej ;-) Pak vyjel Biker a velmi ladným způsobem zastavil vedle mne, stále ještě ležícího. V předtuše jsem však rychle vyskočil, připravil fotoaparát, a ... stálo to za to. Jenich si krásně kecnul. Ostatně v galerii to je. Dál už jen klasika, sjezd na jindřichovskou a po ní k sádkám a domů.

Tak příště snad v hojnějším počtu na viděnou a lyžím třikrát zdar!!!

Brunsson