Na dnešní odpoledne (18.2.) jsme naplánovali zastavit stroje už po obědě, vzít v práci volno a vyrazit do stopy. Nevvyšlo to všem úplně ideálně, takže jsme busem po poledni odjížděli jenom já a Bruno.
Několikátý den sněží, takže stopy nic extra. Některé trasy byly zasypané úplně, a aby toho nebylo málo pořád se sypalo navíc s docela nepříjemným větrem. To dnešní vyjížďku zařadilo do série Extrem Cup a to byl jen začátek.
Výše zmíněné okolnosti nás donutily jet klasickou cestu na Hřebínek a kousek za ním, to kvůli silnýmu větru otočit a stejnou cestou se vrátit zpátky. V té době už probíhala komunikace s Bikerssonem vyběhnuvším o hodinu později z Jablonce nám v ústrety.
Z Béďova sme ski vynesli ke Královce, kde jsme na louce po kolena ve sněhu vytvořili zbrusu novou stopu. Tou dobou jsem toho už měl plný zuby. Včerejší fotbal a hlavně pofotbalová tiskovka v hospodě do zavíračky moc organismus netuží. I proto se dnešní běh obešel bez sponzorů.
V Hraběticích jsme si ražbu stopy zopakovali přes místní louku, kde jsme na podzim poušteli draky. Na konci louky se z lesa vyřítil Bikersson a hned hlásil, že stopa není až do Jablonce. No bezva. Nakonec to tak horký nebylo, ale před Maxovem jsme si ražbu po kolena ve sněhu zopákli. Bikersson posilněn energetickou tyčinkou jel zabijáckým tempem stopou kolem Toníčka a já s Brůnem jsme to vzali nejkratší cestou přímo přes louku. Byli jsme o pár metrů rychlejší, ale o tom, že jsme ušetřili síly bych pochyboval.
Pak už nás čekal jen tobogán a sjezd z Jindřichova. No u přehrady jsem byl celkem rád, že už můžu sundat lyže. GPSce došla baterka ve sjezdu z Jindřichova a v té chvíli jsme měli ujeto 23,06 km. Takže Brunův odhad, že jsme ujeli 25 nebyl daleko od skutečnosti.
Mapa s trasou z GPS: Středeční výběh
A jak to viděl Brunsson si můžete přečíst níže.